Slavnost Zvěstování Páně v roce 2020

1. ČTENÍ: Iz 7, 10-14

Hospodin promluvil k Achazovi skrze proroka Izaiáše „Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!“ Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ tu pravil Izaiáš: „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel to je ‚Bůh s námi‘.“

2. ČTENÍ: Žid 10,4–10

Krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit. A tak Kristus, když přicházel na svět, řekl: ‚Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy.‘ Po prvních slovech: ‚dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměl jsi v nich zálibu‘ - a přece to všechno se obětuje podle Zákona – hned dodává: ‚Tady jsem, abych plnil tvou vůli.‘ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto ‚vůlí‘ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.

EVANGELIUM: Lk 1, 26-38

Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel.

             -o-o-o-o-o-

Anděl Páně zvěstoval Panně Marii… To byla chvíle, kdy Bůh požadoval od Panny Marie doslova krok do neznáma. Jenom skrze svou víru měla, pod Božím vedením, dát lidský život Božímu Synu. Dá se to přijmout pouhým lidským rozumem? Na to opravdu nestačily ani ty nejlepší čistě lidské předpoklady. Ale Bůh přitom zároveň znovu ukázal, jak si váží člověka, když mu, či lépe jí, obyčejné dívce z malé vesničky, chce svěřit takový historický úkol v zamýšleném díle spásy. On neporoučí, ale dává možnost, se svobodně rozhodnout, ptá se, zda chce nebo nechce splnit Boží vůli. A Maria nejenže souhlasila s pravdami víry, ale ona také někde uvnitř poznala, že Bůh v tom okamžiku nejedná jenom s ní ale s celým světem. Teprve její souhlas znamenal historickou událost: vstoupení Božího Syna do tohoto světa skrze působení Svatého Ducha, v těle Panny Marie.

My se někdy rádi vymlouváme, že nepoznáváme konkrétní Boží vůli. Ale chyba je v naší malé víře, v naší slabé důvěře v Boží vedení. Panna Maria také nepoznala dosah Boží vůle okamžitě. Ale uvěřila a souhlasila s Božím záměrem, i když zdaleka nemohla tušit, co ji všechno očekává. A tak bychom měli jednat i my. Prostě se ponořit do Boží přítomnosti v jakékoliv životní situaci a bezvýhradně důvěřovat Bohu, že chce jen naše dobro. Někdy tomu Božímu pokynu nerozumíme. V takové situaci se nacházíme i my v současné době. Pokusme si to přiblížit na příkladu. Když dítě zlobí, tak ho tatínek nejdříve napomene. Když to nepomůže, přijde trest. Ten trest tady není proto, že by tatínek to dítě nemiloval, nebo že by mu chtěl dokonce ublížit. Ten trest je tu jako výraz otcovy lásky, aby se to dítě vzpamatovalo a začalo věci dělat tak, jak se dělat mají.

Věřme, že to, co prožíváme v těchto dnech a týdnech, je teprve to napomenutí. Aby se svět vzpamatoval ze své pýchy. Aby se lidé nespoléhali jen na sebe, ale aby znovu našli cestu k Bohu, který nám chce pomáhat. Bůh nám v této, tak mimořádné, postní době dává příležitost, abychom si udělali rekapitulaci svého života, jakou jsem ještě nikdy v postní době neudělali. Prožíváme mimořádný půst. Ne ten laciný, že se budu méně dívat na televizi, nebo omezím maso… Tentokrát je to mnohem radikálnější, tentokrát nemůžeme mít účast na oběti mše svaté, my nemáme Svaté přijímání, kdo ví, zda budeme společně slavit Velikonoce… Takový půst ještě nikdo z nás nezažil. Máme domácí vězení, a to nám dává příležitost o tom všem přemýšlet. Někdo tu situaci možná těžko zvládá psychicky, ale neztrácejte naději, Bůh nás dovede tam, kam On bude chtít a k tomu, co je pro nás dobré. Důvěřujme mu! I to je výraz víry.

Bůh nemusí oslovit každého z nás skrze anděla jako Pannu Marii. Promlouvá k nám v životních situacích a také z Písma svatého Starého i Nového zákona. A jen víra nám umožní ztotožnit se s Jeho vůlí v každém okamžiku našeho života. Na tom závisí naše spása, a to má být náš příspěvek k Božímu dílu spásy lidstva.

Amen.